Papuchalk, král ostrova Runde

Řekl bych, že je v Českých luzí­ch a hájí­ch tak trošku "přepapuchalkováno", přesto si dovolí­m napsat krátký článek, ve kterém bych Vás seznámil s pocity, které jsem si odvezl z tak krásného ostrova, jako je Runde. A jak bývá mým zvykem, vezmu to opět z jiného soudku.

Pro a proti
Když mě Michal opět oslovil, jestli bych s ní­m nejel ve stejný termí­n jako předloni do Norska za "létají­cí­mi tučňáky", ří­kal jsem si, jestli to nebude zbytečná cesta, když už jsem na ostrově před dvěma roky byl. Vše jsem si v klidu vyhodnotil a předběžně svojí­ účast potvrdil. Bohužel a teď už mohu s klidným svědomí­m ří­ci, bohudí­k, jsem musel výrazně doplnit fototechniku, protože se zkušenostmi, které jsem nabil předloni, mi bylo jasné, že bych se stávají­cí­m vybavení­m neobstál. Canon EOS 30D + EF 100-400mm f/4,5-5,6L IS USM a Canon EOS 1DMark III + EF 300mm f/2,8L IS USM je markantní­ rozdí­l jak v rychlosti, tak i v kresbě. O to větší­ byla výzva, se s touto kombinací­ porvat v terénu. Bohužel jsem nemohl své pří­růstky vyzkoušet před cestou na Runde. Snaha sice byla - při pokusu vyfotit vlhy pestré - ale vzhledem k nepří­zni počasí­ se to nezdařilo. Naštěstí­ jsem měl při ruce pět zkušených fotografů, kteří­ byli připraveni kdykoliv poradit.

 

9K1I9800 Papuchalk bělobradý (Fratercula artica)

 

9K1I4125 íšstřiční­k velký (Heamatopus ostralegus)

 

9K1I3982 íšstřiční­k velký (Heamatopus ostralegus)

 

 

Cesta, která se zdá nekonečná.........
Cesta do Norska je vždy obklopena mnoha otazní­ky. Pocit, že jsem něco zapomněl, mě nenechává klidným a hned po pří­jezdu k Michalovi zjišťuji, že mi chybí­ umělé nástrahy na chytání­ ryb. A tak už ví­m, že si na Runde nezachytám a prut včetně navijáku nechávám doma. Sraz byl jako předloni v Praze na Černém mostě. Tibor s Martinem jeli až z Moravy a Jirka s Jirkou M. z Jižní­ch Čech. Po přeskupení­ všech zavazadel do auta (kačeny) se vyráží­ směr Rostock. Další­ z otazní­ků je, jestli se stihneme včas dopravit na trajekt. Nečekané komplikace na dálnici v Německu by stály drahocenné minuty a obavy z pohledu na trajekt, který nám odplouvá před očima, jsou na mí­stě. Michal tedy nenechává nic náhodě a ují­má se ří­zení­ a jako vždy si vystřihne svojí­ 12hodinovku. Z Rostocku odplouváme o dvě hodiny dří­ve, než byl původní­ plán, což nás všechny těší­. Plavba proběhla v pořádku a po vylodění­ nabí­ráme směr Kodaň. Zhruba po 50km nají­ždí­me na dálnici, po které jedeme až do Norska. Je to únavná a nekonečná cesta. O trošku zpestření­ jsem se postaral já a to v Goteborgu, nazval bych to "česká myška", když jsem si nenajel do správného pruhu a na poslední­ chví­li odbočil. V tu chví­li se ozvalo několik švédských klaksonů, ale i vedoucí­ zájezdu. Bohužel si neuvědomil, že jsem svojí­ nešikovností­ předjel stojí­cí­ kolonu cca 30 aut. Poslední­ch 400km je opravdu za trest a pohledem do kačeny je vidět jasná únava všech zúčastněných. V tu chví­li by nás neprobudily ani Michalovi vypalovačky z dob první­ republiky, kdo to zažil, ví­, o čem mluví­m. Před blí­ží­cí­m se trajektem v Norsku stojí­ za zmí­nku dva neví­daní­ živočichové a to medúza o velikosti fotbalového mí­če a bí­lá suchozemská velryba. Od Runde nás dělí­ několik desí­tek kilometrů a všichni včetně mě jsou natěšení­ na okamžik, kdy spatří­ ten správný ostrov. Proč správný? Protože vedoucí­ zájezdu, i přes pří­sný zákaz hazardní­ch her během cesty, se vsází­ o deset eur, že ostrov, který je před námi, je ten vysněný. Bohužel tomu tak není­ a já jsem bohatší­ o deset eur, které doteď nevidí­m. Nicméně proslov vedoucí­ho zájezdu, který byl zdokumentován Jirkou, nás natolik rozesmál, že v tu chví­li nikdo nepociťoval únavu, která na nás doléhala po 26 hodinách jí­zdy.

 

9K1I9514 Jirka Zají­c při relaxu

 

9K1I9818 Martin Mecnarowski, uspokojivý pohled při focení­ letovek papuchalků

 

9K1I4651 Tibor Popela v akci na pobřeží­

 

 

Cesta za námi, teď už jenom "pohodička"
Cestou si plánuji, jak se po pří­jezdu na ostrov hned odeberu na "papuchalčí­" skálu a budu si uží­vat nových foto pří­růstků. Jenže to bylo v době, kdy únava nebyla vůbec znát a tak realita ve finále byla úplně jiná. Po nanošení­ všech zavazadel do chaty a pohledem na postel se ve mně vyvolal "únavový syndrom", v tu chví­li mi byla skála s papuchalky i technika takří­kají­c ukradená. Netrvalo dlouho a nejenom já jsem se spokojeně válel v posteli. Mimochodem, bydleli jsme v té samé chatě, jako předloni, což je pro výstup na vrcholky ostrova naprosto ideální­. Focení­ jsem si chtěl maximálně uží­t. Plánování­ ještě před odjezdem, ale i na mí­stě se ukázalo jako zbytečné. Samozřejmě první­m ukazatelem, co se bude dnes fotit, bylo počasí­, které je ale na ostrově tak proměnlivé, že se během hodiny dokáže otočit o 100%. Druhým ukazatelem, aspoň u mě, byla momentální­ únava. Byly ale dny, kdy jsem se na vrcholek ostrova vyškrábal i třikrát, což se zákonitě projevilo druhý den, obzvlášť ke konci týdne, kdy únava rostla. Kdybych měl zhodnotit počasí­, tak celý týden foukal nepří­jemný ví­tr, který na vrcholcí­ch ostrova sí­lil. Prakticky skoro celý týden se valila přes ostrov mlha a to zejména v ranní­ch a podvečerní­ch hodinách, takže nemělo význam šlapat na nejvyšší­ bod ostrova tzv. "view point".
Jen pro představu, po návratu z papuchalčí­ skály a celodenní­m focení­ jsme se s Jirkou domluvili, že se půjdeme pokusit o noční­ krajinu, kterou, abych se přiznal, moc nezvládám. Po nabrání­ "energie" v podání­ špaget ala Boloňa jsme vyrazili v jednu hodinu ranní­ na pobřeží­ bičované vlnami. Tam jsme se zdrželi do 3.30h a poří­dili každý několik sní­mků. Po domluvě jsme došli k závěru, že by bylo škoda nevyuží­t ranní­ východ slunce a tak nás čekal další­ výstup na ostrov. Z minula jsem věděl o mí­stě, které jsem se snažil vyfotit při západu slunce, jenže sní­mky nebyly dle mých představ a právě východ slunce by v tomto pří­padě byl ideální­. Po pří­chodu na dané mí­sto jsme spolu s Jirkou připravili techniku a ulehli jsme do trávy s mechem a čekali na slunce, které vycházelo ve 4.10h. Jirka si zapálil cí­čko a jen tak jsme tam leželi........................:"to je pohodička", zaznělo z mých úst. Slunce se dralo na svět a naše obličeje byly přilepeny k hledáčkům fotoaparátů. Opět jsme poří­dili několik sní­mků a cestou dolů k chatě a pohledem na létají­cí­ chaluhy v ranní­m světle padl další­ verdikt - jdeme na chaluhy - sil už nebylo nazbyt, ale chaluhu, když jí­ olizují­ ranní­ paprsky slunce, musí­m mí­t. Zhruba 200m v kopci sedí­ na velkém kameni jedna krasavice, jenže pohled na východ v nás vyvolal obavy. Blí­ží­cí­ se mraky nám přece nezhatí­ fotografie a tak se na sebe s Jirkou podí­váme, zahazujeme batohy a peláší­me k velkému kameni, na kterém nám tak krásně pózuje chaluha velká. Bohužel byla otrlá a tak tam stála jak slepice i přesto, že jsme se k ní­ přiblí­žili na 1,5m. Posléze slunce zalezlo za mrak a byla doslova tma. Nezbývalo, než sejí­t po vyčerpávají­cí­m dni do chaty, posní­dat a ulehnout do postele. Bylo 7h ráno, když jsem se ocitl v pelechu a to jsem netušil, že v 10.30h se probudí­m s myšlenkami, kam dnes znovu vyrazí­m.

 

 

9K1I8857 Chaluha velká (Stercorarius skua)

 

9K1I2415 Lov Terejů na moři

 

9K1I4652 Jiří­ Zají­c pozují­cí­ na pobřeží­

 

1DMK7350 Pohled do nitra Michalovy osmikule :-)

 

 

Jako na houpačce
Na pondělí­ v 18.00h jsme měli domluvenou výletní­ loď s tí­m, že si vyfotí­me okří­dlené obyvatele, na které je naše technika krátká anebo k nim není­ pří­stup. A to ještě nikdo netušil, co nás na "výletě" čeká. Po krátkém seznámení­ s kapitánem a ujasnění­ oč nám jde, vyráží­me na moře k západní­m útesům ostrova Runde. Na lodi je celkem 9 fotografů (kromě naší­ sestavy s námi pluje Zdeněk Souček a Å tefan s Lenkou). Když mí­jí­me jižní­ cí­p ostrova, oteví­rá se nám pohled, který známe pouze z ptačí­ perspektivy. Je to úplně jiný pohled, který ve mně vyvolal mnohem větší­ atmosféru života útesových ptáků. Čí­m ví­c se blí­ží­me pod "papuchalčí­" skálu, tí­m větší­ koncentraci plují­cí­ch papuchalků vidí­me. íškol zní­ jasně, co nejblí­že se k nim dostat, bohužel i objektiv 300mm/f 2,8L IS USM s nasazeným dvojkovým extenderem je krátký, a tak po několika marných pokusech pokračujeme dál. Plujeme podél útesů a tu se před námi objeví­ skála vyční­vají­cí­ z moře, na které je takřka boj o mí­sto. Na skále se mačkají­ kormoráni, alky, alkouni, takže se tu po domluvě s kapitánem zdrží­me delší­ dobu. Ve chví­li přiblí­žení­ ke skále se ozývá naprosto ojedinělý zvuk závěrek fotoaparátů, mimo to se z úst vedoucí­ho zájezdu ozývá směrem ke kapitánovi neustále " direct, back, little left" apod. Po zaplnění­ bezmála poloviny 16GB karty kapitán zvolá, jestli bychom chtěli vidět orli a tak opouští­me mí­sto pózují­cí­ch ptáků. Pohled na vznášejí­cí­ se orli, kteří­ provádějí­ souboje nebo pomocí­ vzdušných proudů stoupají­ do vyšší­ch pater útesů je úchvatný. Jenže to nejlepší­ a dovolí­m si tvrdit, že nejlepší­ z celého týdne mělo teprve přijit. Naše zraky se zaměřily na širé moře, kde se hejno terejů chystalo k lovu. Toto představení­ jsem nikdy v životě na vlastní­ oči neviděl, pouze v dokumentární­ch pořadech v televizi. A tak není­ divu, že jsem se těšil jak malý kluk. Ještě než jsme se vzdálili od útesů, kapitán řekl, abychom se drželi a potom následovala drsná plavba ve velkých vlnách. Když se přivalila vlna, která do nás narazila z boku, tak to s námi houplo takovým způsobem, že jsem v tu chví­li myslel, co si počnu, až se budu plácat v moři. Jednou rukou jsem se ve stoje držel jakéhosi krytu pohonu lodi a druhou držel techniku. Tato adrenalinová plavba lodí­ trvala několik minut, než jsme loví­cí­ tereje obepluli a mohli se natočit tak, aby vlny narážely do zádě, což, v dané situaci, bylo vysvobození­. Když se ocitáme pří­mo v hejnu, tak zjišťuji, že jsem "dlouhý" a vzniká spousta sní­mků s uří­zlými kří­dly. Ani ve snu mě nenapadlo si sundávat extender, to by se rovnalo nedobrovolnému koupání­ v moři. I přesto vzniklo několik sní­mků zachycují­cí­ tereje v letu. Po několika minutách přestávám fotit a jen s nadšení­m sleduji představení­ v podání­ loví­cí­ch terejů. Jední­m slovem fantazie a všem bych to přál vidět.
Při cestě zpět do pří­stavu je každý plný dojmů a probí­rají­ se ty nejhorší­ scénáře. Přesto, že to nebyla procházka růžovou zahradou, tak jsem nebyl sám, kdo by si tu cestu ještě jednou nezopakoval. Rozhodně to za tu podí­vanou stálo.

 

_MG_8213 Pokus o noční­ krajinu

 

_MG_8201 Pokus o noční­ krajinu II.

 

9K1I8152 Krajina , ostrov Runde

 

9K1I8151 Pohled na papuchalčí­ skálu

 

Už jen vzpomí­nky
Byl to opět výborný týden, pokud se sejde skvělá parta lidí­ jako v tomto pří­padě, je na co vzpomí­nat. Na ty záporné věci, kterých bylo opravdu málo člověk hned zapomene a má v hlavě uložené jen ty skvělé zážitky. Pokud budu mí­t možnost se na ostrov ještě jednou vrátit a to snad už naposledy (nikdy neří­kej nikdy) tak nebudu váhat ani minutu. Přece jenom jsou věci, které jsem neměl letos možnost odfotit a rád se k nim někdy vrátí­m. Tí­mto bych chtěl poděkovat všem zúčastněným za nádherný týden.

 

9K1I4647 Pohoda, klí­dek, cigárko......... Jiří­ Zají­c + Tibor Popela

 

1DMK7292 Skoro neviditelný Martin Mecnarowski při snaze zachytit ústřiční­ka

 

Touto fotografií­ bych to opět zakončil. Zleva Jiří­ Zají­c, Michal Jirouš (vedoucí­ zájezdu), já, Martin Mecnarowski, Jiří­ Mí­chal a Tibor Popela

 

parta hic "Postrach ostrova Runde"

 

Ostatní­ fotografie poří­zené na ostrově je možné shlednout v galerii.