Budu se snažit během několika měsíců prezentovat fotografie pořízené na Floridě. Vždy uveřejním jednu fotografii + několik málo řádků o tom, jak byla pořízená, včetně mých subjektivních pocitů.
6.2.2010
Volavka bělostná (Egretta thula) - tuto fotografii jsem pořídil v lokalitě, o které se domnívám, že byla ze všech míst, co jsme navštívili, tou, ze které jsme vytěžili nejvíce. Jedná se o Little Estero lagoon ve Fort Myers. Tato laguna se nachází mezi Fort Myers Beach a hotelovou zástavbou, možná to budí dojem, že to bylo pořízené v panenské přírodě, ale opak je pravdou. Nejzajímavější při focení volavek bylo pozorovat, jak úspěšně loví. Volavka, brodící se lagunou, číhající nehybně na svou kořist, používá zákeřnou metodu, kdy jednou nohou plaší ze dna laguny korýše. Krevetka, která je ukryta ve spleti rostlin a řas bere nohy na ramena poté, co se jí do slova a do písmene objeví pařát volavky v obýváku. Vzápětí, rychlým a přesným výpadem, krevetka končí v zobáku volavky. Po několika vzdušných kotrmelcích, kdy se volavka snaží oddělit hlavu krevetky od těla, končí ve voleti.
Několikrát jsem se přistihl, jak místo focení pouze sleduji prostřednictvím hledáčku tento děj. Místo na focení nebylo nikterak příjemné, fotilo se z mírného svahu, samozřejmě vleže, pěkně od podlahy. Po půl hodině moje tělo říkalo, že toho má dost. Zakloněná hlava a lokty zabořené do písku udělaly své. Naštěstí, o brodící se ptáky nebyla nouze a tak jsme si mohli dovolit menší pauzu. Vždy se našlo něco zajímavého na focení. Jediné, čeho opravdu nelituji je, že jsem si sebou přibalil goretexové oblečení značky Tilak, které mě zcela ochránilo před pískem, slanou vodou, ale i nepříjemným větrem. Někdy jsem opravdu nevěřil, co toto oblečení snese, a myslím si, že vstávaje obalen mokrým pískem jsem se stal atrakcí pro opalující se rekreanty.
Přiložená fotka vystihuje každovečerní děj na laguně, líbí se mi zejména barevným podáním a svojí akčností.
Volavka bělostná (Egretta thula)
9.2.1010
Sýček králičí (Athene cunicularia) - když jsem se bavil s Michalem o tom, co vůbec v „tej" Americe budeme fotit, tak došla slova na sýčka. Ani ve snu by mě nenapadlo, že takový fotogenický tvor může obývat místo, jakým je Cape Coral - čtvrť plná bungalovů, rušných komunikací. A to hlavní mělo teprve přijít. Michal říká: „ hele to se fotí u nějaké knihovny" no a jak je mým zvykem, tak se snažím si takové místo představit. Abych byl upřímný, moje představy mě moc nepřesvědčily a můj hlas mi napovídal, že toto nebude nic pro mě. Kdybych se řídil svým vnitřním hlasem, tak dnes zcela určitě vím, že bych toho litoval.
Po příjezdu na místo zjišťujeme, že veškeré nory, které jsme obhlédli, vypadají opuštěně. Neleníme a ptáme se „místních", zda spatřili nějakého sýčka. Odpovědi se nedočkáme a posléze pohledem na tři týpky zjišťuji, že jsme je vyrušili při odpolední siestě. THC obláčky, které se nad nimi vznášely, měly jasnou vypovídající hodnotu :) „Neříkej mi, že z těch deseti nor, co tu jsou, nebude jedna obydlená", zaznívá z úst Michala a dává si ještě jedno symbolické kolečko po „amerikánsku" pěkně v autě. Nakonec se někomu podařilo najít sýčka vykukujícího z nory a vznikají první snímky. Závěrky fotoaparátů drnčí o sto šest a čtyři fotografové obléhají jednu noru. Myslím, že místní lidé jsou na lovce beze zbraní zvyklí. Jasným důkazem toho byl druhý den, kdy jsme ráno chtěli vychytat to nejlepší světlo, což se nám mimochodem povedlo, a při pobíhání od nory k noře si nás "amík", který cosi dělal ve své garáži, ani nevšiml.
I přesto, že sýčci byli velmi plaší, se nám podařilo pořídit několik snímků a na tomto snímku nám sýček jasně dává najevo, že s naší přítomností moc nesouhlasí.
Sýček králičí (Athene cunicularia)
22. 2. 2010
Pelikán hnědý (Pelecanus occidentalis) - Ráno drnčí budík a před námi je další den plný fotografických zážitků. Tentokrát máme namířeno na Sanibel Island. Po provedení základní hygieny a uvedení se do provozního stavu odjíždíme, směr benzínová pumpa. Tam si dáváme standardní ranní snídani a s pocitem zasycení absolvujeme 20-ti minutovou jízdu na ostrov. Po příjezdu na parkoviště a zaplacení parkovného se naše grupa odebírá na písčitou pláž. Zde se nachází několik místních sběračů, kteří důmyslnými klíšťkami při odlivu vybírají různé korýše. Je několik málo minut před východem slunce a my se blížíme k molu, který je obsypán rybáři. Cestou míjíme rybáky, vodouše, racky, kulíky a jespáky. Zatímco vznikají první expoziční nastřely brodících se ptáků, Zdeněk přezbrojuje na širokoúhlý objektiv. Fort Myers, vzdálený několik kilometrů, vytváří zajímavou siluetu, kterou umocňuje právě vycházející slunce. Krásný to pohled. Ani se mu nedivím, že podstupuje výměnu objektivu za ne příliš dobrých podmínek, stojí to za to.
Z povzdálí sleduji lovící pelikány hnědé. Kde jsou rybáři, tam jsou ryby, kde jsou ryby, tam jsou ptáci. Jasné pravidlo. Je to mohutný pták s rozpětím křídel přes dva metry. Divím se, jak může něco ulovit. Když se pelikán odlepí od hladiny a střemhlav se z několika metrů vrhne do moře, tak to vzdáleně připomíná lov terejů na volném moři, které jsem mohl sledovat při focení v Norsku. Někdy mi přišlo, že nalétává do moře na náhodu a díky velkému zobáku a hrdelnímu vaku vytvoří podtlak, nasaje spolu s vodou i drobné rybky, které vytlačením vody přes přivřený zobák přecedí.
Skoro to vypadá, jako bychom fotili jenom ptáky, ale není tomu tak. O tom ale až příště.
Pelikán hnědý (Pelecanus occidentalis) 
Pelikán hnědý (Pelecanus occidentalis)
25. 2. 2010
Erythemis vesiculosa - Jak jsem již zmínil, ptáci nebyli to jediné, co jsem na Floridě fotil. Při plánování ještě pře odletem jsem si dal za úkol přivézt několik snímků vážek a motýlů. Předpověď počasí, zejména pak příslib vysokých teplot nasvědčoval tomu, že focení by mělo proběhnout bez sebemenších zádrhelů. Teploty se týden před odletem v odpoledních hodinách pohybovaly kolem 26 stupňů. Bohužel takto slunné období vydrželo pouze tři dny po příletu a pak se radikálně ochladilo. Což, jak vím, má neblahý dopad na výskyt hmyzu. Přesto se mi podařilo zahlédnout ve Venice Rookery několik šidélek, která jsem se pokoušel vyfotit. Podmínky nebyly ideální, strmé břehy a šidélka pózující na vodních rostlinách daleko od nich. S překvapením jsem po několika minutách zíral, když mi, tuším, že Zdeněk, ukazoval na display fotoaparátu vyfoceného aligátora. No, abych byl upřímný, moc do smíchu mi nebylo a Jarda, kamarád, který cestoval s námi, stejným způsobem provokoval na břehu při focení slípky. Fotografie šidélek se „nedožily" večera a byly nekompromisně smazány z karty.
Po návštěvě pláže a focení pelikánů hnědých na Sanibel Island jsme se vypravili na zajímavou lokalitu. Tou se stala J. N. "Ding" Darling National Wildlife Refuge. Cesta, spojená v jeden okruh, obklopená mangrovy a mořem, po které byla možnost jezdit autem. Byl den, kdy jsme tento okruh objeli i čtyřikrát. Zajímavé bylo, a to zejména v odpoledních hodinách, kdy byla zvýšená návštěvnost, sledovat chování turistů (návštěvníků). Pokaždé, když zastavilo auto a vykukující hlavy sledovaly z okýnek aut cosi v porostu mangrovů, tak se další auta řadila za sebou. Prostě a jednoduše „amíkům" nesmělo nic uniknout a vše chtěli vidět. Kolikrát jsme se sami na vlastní oči přesvědčili, že se tam nic nenachází.
Při jedné z cest jsme narazili na tři létající exempláře Erythemis vesiculosa. Během několika málo vteřin bylo přezbrojeno na makroobjektivy a karta se začala plnit. Moje spokojenost se naplňovala s přibývajícími snímky. Po několika odpovědí ch na otázku, co že to tam vůbec fotíme, nasedáme do auta a pokračujeme dle předem dohodnutého plánu.
Erythemis vesiculosa
1. 3. 2010
Kormorán ušatý (Phalacrocorax auritus) - To, že ptactvo Floridy není tak plaché, jsem věděl z různých debat. Jenže jsem opravdu netušil, že s objektivem Canon EF 300 / f 2.8 L IS budu fotit na minimální zaostřovací vzdálenost. Byly případy, kdy volavky, zaměřené na lov korýšů, úplně opomíjely děj kolem sebe a záhy se objevily v těsné blízkosti ležících fotografů, připravených s prstem na spoušti. Nedokážu si představit, že bych takto fotil volavku či kormorána v ČR, bez použití jakýchkoliv krycích pomůcek (fotokryt, fotovor atd.) O to víc jsem byl překvapen návštěvou rezervace Anhinga Trail, která se nachází v národním parku Everglades. Tato rezervace nabízí v hojném počtu již zmiňovanou Anhingu americkou (Anhinga anhinga), Kondora krocanovitého (Cathartes aura), Kormorána ušatého. Poslední dva zmiňovaní jsou na lidi zvyklí natolik, že o ně přímo klopýtám. Při snaze vyfotit portrét kormorána, se dostávám do bezprostřední blízkosti a jen pud sebezáchovy mi nedovolí, si na tohoto opeřence s odstrašujícím zobákem sáhnout.
Fotografii jsem vybral pro její barevné podání a zejména pro krásné smaragdové oko kormorána.
Kormorán ušatý (Phalacrocorax auritus)
4. 3. 2010
Ibis bílý (Eudocimus albus) - Z národního parku Everglades se přesuneme opět do laguny, ve které to žije. Na písčité pláži cupitají malí kulíci, volavka tříbarvá pobíhá po laguně s roztáhlými křídly a loví jak o život, pelikán hnědý se zrovna připravuje na přistání a jespáci zapichují dlouhé zobáky do písku a snaží se vytáhnout nějakou tu dobrotu. Sedím si tak na pláži, slunce se mi opírá do zad a v povzdálí poslouchám, jak jedna vlna naráží do druhé. Netrvá dlouho a máchám se ve vodě spolu s opeřenci. Zatímco loví, netuší, že jsou loveni. Je hodina do západu slunce a v dálce vidím, jak k nám letí hejno ibisů bílých, čítající dvacet kusů. Po přistání se několik minut rozkoukávají, a pak toto rycí komando ukazuje, kde je jejich síla. Systematicky přeorávají dno laguny a tahají jednoho korýše za druhým. Je to nádherná podívaná a vychutnávám si každý moment. Opodál číhá volavka bělostná a nekompromisně odebírá úlovek chycený ibisem. Bohužel toto je na denním pořádku, ale přesto, že volavka sem tam něco ukradne, ibisové jsou velmi úspěšní a rozhodně hlady netrpí.
Ibis bílý (Eudocimus albus)
16. 3. 2010
Jespák srostloprstý (Calidris pusilla) - Ulov si svého červíčka, tak bych tuto fotku nazval. Tato podívaná, v podobě různých bahňáků, se nám nabízela na ostrově Sanibel. Pláž, po které jsme chodili, byla pokrytá lasturami různých korýšů. Někdy mi připadalo, že chodíme po skle. Toho znamenitě dokázali využít bahňáci, kteří lemovali celé pobřeží. Pod povrchem se totiž nachází spousta potravy a jespáci nebo kulící to moc dobře vědí. Když se na ně koukám přes hledáček fotoaparátu, pěkně od země, připomíná mi to šicí stroj. Jsou velmi rychlí a hbití a zobáky neustále něco obrací a tahají ze země. Dostat takového nezbedu do políčka vyžaduje trošku umu. Nejlepší metodou nakonec bylo zalehnout a počkat si až jeho "urozená výsost" docupitá k nám.
Jespák srostloprstý (Calidris pusilla) 
Jespák srostloprstý (Calidris pusilla)
Další fotografie je možný shlédnout v galerii.